Putování za Rampušákem 2007

    Rádi jsme přijali nabídku Štěpánových, že můžeme zase všichni přijet do Deštné za Rampušákem. Ve vidině lepšího počasí a také prodlouženého víkendu díky státnímu svátku v pátek jsme vyrazili o měsíc dřív, tedy poslední zářijový víkend. Sešlo se nás opět dost, ikdyž kvůli nemocem páníčků nebo hárání fenek několik účastníků odpadlo. I tak byla účast poměrně velká, pejskové se sešli ve složení:

Berni, Monty, Apolenka, Sid, Eymy, Dasty, Dark, Belerian, Edy, Okty, Caro, Anie, Tesalka, Corra, Don, Blesk, Baily, Justin, Portos, Barth, Henny, Cito,

V pátek jsme se vydali hned ráno na výlet, nejdřív jsme všichni nastoupili do cyklobusu,který nás kousek popovezl, a pak jsme už po svých vyrazili směr Velká Deštná - nejvyšší kopec Orlických hor. Počasí nám nepřálo, už k vrcholku kopce jsme šli v pořádném dešti a to nás čekala ještě cesta zpátky. Nakonec se několik dobrovolníků vydalo k chatě pro auta a my ostatní jsme jim vyrazili alespoň naproti. Přišli jsme zmáchaní opravdu dokonale, snad jen těm psům to nevadilo :-) Večer jsme zasedli ve venkovním posezení, a pochutnávali jsme si na grilované krůtě a na dobrém pití. V sobotu byla dopoledne další procházka, a po obědě pro nás měla Martina od Sida přichystané soutěže. První soutěží byl Závod o nejrychlejšího klusáka - páníčkové i se psy vyrazili do cíle, přičemž pejskové mohli pouize klusat. Nejlépe se vedlo Dastymu s Markem. Druhou disciplínou byla překážková dráha, s tou si nejlépe poradil Okty. Asi největší úspěch měla soutěž O Největšího jedlíka, kdy páneček i pes dostali dozlámané piškoty do talířků - každý do svého, a museli to co nejrychleji oba sníst - ten rychlejší mohl pomoci tomu druhému, "kupodivu" rychleji baštili pejsani (až na výjimky, že Eymy):-D. Tady se projevilo mládí a soutěž vyhrál nejmladší psí účastník, 4měsíční Caro od Dobešových.

V neděli se na nás usmívalo od rána sluníčko, a tak jsme vesele vyrazili hledat Rampušáka, stejně jako vloni. Opět měl pro nás přichystané buřtíky -  tedy pro pejsky samozřejmě... Procházku jsme si protáhli ke kostelu sv. Matouše a pak jsme se loukami vrátili zpátky k chatě, abychom se naobědvali, sbalili věci, rozloučili se a rozjeli se každý do toho svého koutu republiky domů ... ale za rok opět AHOOOOJ!